pátek 7. února 2014

Mikve v Mikulově - Jan Kožnar

MIKVE MIKULOV

Mikve. Doslova nahromadění vody, prapůvodně moří v protikladu k souši ve třetím dni stvoření. Specificky v židovském zákoně výraz mikwa pro vody rituálního ponoření tvila. Mikve jako symbol čistoty lidského těla a stvoření života. Kultická čistota jako reakce na Boží dokonalost a Zákon svatosti.

Rituál tvila naplňuje žena ponořením do mikve, před kterým provádí předepsanou hygienu, aby rutuálně čistá voda majim chajim v mikve mohla proniknout ke každé části jejího těla. Do lázně žena vchází nahá a poté, co se košer ponoří, správce lázně balanit odříká požehnání. Při vycházení z mikve žena od balanit dostává nové, čisté roucho.
Očišťění duše a těla skrze pralátky země. Půda, voda, vzduch, oheň.
(Le 11:44, Martin Buber, Stefan Rosenzweig).

Půda a voda. Analogie mikve k zemi jako k děloze, která dává vzniknout novému životu. Ale také mikve jako hrobka (sefardští židé mikve tesali to skal). Vetknutí do země. Nutnost sestoupit dolů, než je znovu možné vyjít na světlo.

Myšlenka lázní v Mikulově vychází mimo jiné z dostupnosti zdrojů přírodních sirných pramenů. Umístění záměru v proluce v bývalé židovské čtvrti naplňuje poslání tradiční židovské mikve se smyslem duchovního rituálu a do intimního dvora orientuje prostor auditoria pro společenské vyžití, které je podpořeno zapojením sousedního stávájícího domu (kavárna s čítárnou, atelier).
Prostorové schema jasně nastavuje komunikaci ulice s veřejně přístupnými prostory kavárny, auditoria a dvora a intimitu lázeňských prostor.
Směrová orientace úzké proluky dala vzniknout dvojímu typu skladebných prvků -
usměrňovače - nosné betonové, určují prostupnost a
zabraňovače - nenosné bariéry translucentního betonu obálky a vnitřních příček.















Žádné komentáře:

Okomentovat

Zde můžete napsat Váš komentář.